{ Tvá ústa rozevřené }

VĚČNÁ ŽÍZEŇ

Oblá táhlost srdce
v habrových kůrách
kmenů podstlaných listím.
Svah pokrytý tvrdým
šustěním měděného plechu –
jdeš-li. A znovu mě můžeš
prosit a zaříkat podobou
vody, vyvěrající náhle
jak z rány. Žízeň,
již nosím, je větší.
A neuhasitelná.