{ Zornice Tvé tělo }

JISTOTA, ŽE NESNÍM

Vidím ho jako krásnou
tiše pokornou smrt, jež míjí
pomalým krokem a ještě nechce brát,
jen připomenouti se míní obrazem
z dávna, po němž zatrne
až kdesi ve zrození, jenž je
nepravdivé. Vidím ho jako světce
z deskových obrazů klanění, pokorného,
cosi tajemně slibujícího, co nesmím
v pochybách přijmout, neboť by
zmizel onen úžas a zůstala
jen materie toho, co nás tvoří,
toho, co zoufale se pohybuje VNĚ –